Digitální identita se postupně stává společnou vrstvou veřejných i soukromých služeb. Vedle přihlášení k úřadu nebo bance se rozšiřuje o prokazování oprávnění, elektronické podepisování a další formy digitálního ověřování.
S tím roste i význam ochrany soukromí, prevence podvodů a interoperability mezi jednotlivými systémy. Klíčová nebude samotná existence nové evropské infrastruktury, ale to, zda se podaří napojit ji na služby, které lidé skutečně používají, a přitom zachovat kontrolu uživatele nad jeho údaji.
Co má být základní funkcí evropské digitální peněženky? Jak zabránit vzniku dalšího izolovaného řešení? A kde je hranice mezi pohodlím, bezpečností a množstvím dat, která by měl uživatel při digitální transakci sdílet?